Jak to všechno začalo
13. 8. 2009
ÚVOD K CELÉ KNÍŽCE – JAK TO VŠECHNO ZAČALO
Na jedné zkoušce Fenixu v květnu 2008, kdy jsme nacvičovali náš obvyklý chrámový repertoár, se Anna Kubů zmínila o svém záměru čas od času uskutečnit spanilé jízdy. Výjezdy sboru z Prahy ven na hrady a zámky, kde bychom – oděni do patřičně vyšperkovaných kostýmů – zpívali písně kavalírské a milostné. Např. na nádvoří třeboňského zámku. Strhla nás živým vylíčením, jak si představuje průvod krásných dam a dvorných pánů doprovázených Bílou paní či Šaškem nebo Tanečnicí, kteří budou drobnými špílci zpestřovat pěvecké vystoupení.
Když ještě dodala, že vhodným doplňkem podobných performancí by mohla být recitace Shakespearových sonetů, bylo – aspoň v mém případě – rozhodnuto; byl jsem pro ten nápad získán a zcela polapen. Po zkoušce jsem hned spěchal domů, abych nahlédl do svých knižních polic. Byly tam – Shakespearovy sonety! Z radosti nad tímto nálezem jsem neprodleně sedl k počítači a elektronickou poštou odeslal Anně, v té době sužované potížemi horních cest dýchacích, tuto říkanku:
FENIX, SONETY A PREVÍT
Anno, zdráva buď a zapuď kašel!
Shakespearovy sonety jsem právě našel!
Krom slova krásy dobré je, že nejsou dlouhy.
Výběr ovšem chce to a pak už cvik jen pouhý.
Ta paměť, mrška, někdy už se vzpírá!
Však má-li to být přání Všehomíra
proslavit Fénix ne jen hudbou, leč i slovem,
tréninkem mysli činnost tuto zovem,
kdy veršů pár dokola zas a zase
čte, říká, zpívá kočičí své chase
ten adept umění, potlesku nejspíš chtivý.
Nu, nesmí být pak ovšem celý divý,
když rajče rozpleskne se na lbi jeho lysé.
Tak zkrátka v poslání věř, je to tvoje mise
šířit zvučného verše nově opět jas…
A byl v tom zajisté ukryt ďas,
aby pak rázem všechny zámky, hrady
neobracely k Fénixu zraky své i brady
dychtivy souzvuk jeho ladný vyslechnout a cenit.
Ne-li, musím říci, život je jen prevét. Nebo prevít?
Dobrá Anna mi neprodleně odpověděla protiveršem:
Úplně vyrazils mi dech!
Vší jiné práce kvapně nech
a veršům věnuj sílu ducha!
Ať tvoje múza neutuchá!
