Ing. Libuše Semecká
Líba je skromný a nenápadný člověk. A tak byste asi neuhádli, že právě ona přebásnila některé cizojazyčné písně, do naší zvučné mateřštiny. Ve Fenixu zpívá od května 2007 a někdy koncem roku se Anna zeptala, jestli by si někdo troufal a měl chuť napsat pár českých textů na italské kavalírské a rytířské písně. Líba měla zkušenost z tvorby písňových textů již z dřívějška, kdy napsala několik textů pro zpěváka a kytaristu Radka Tomáška, ujala se úkolu ochotně a velmi úspěšně! 
S Fenixem zpívá od května 2007, v altech. Před tím nezpívala v žádném sboru, jen v dětských letech ve školním pěveckém kroužku a jako děvče se také učila hrát na piano. K hudbě a zpěvu ji přivedlo rodinné prostředí: tatínek měl krásný hlas a zpíval v Hlaholu, Líba se svými třemi staršími sourozenci zpívala často a ráda.
Má dva syny, snažila se je s manželem aspoň trochu vést k hudbě a zpěvu. Starší se učil hrát na kytaru, mladší na klavír, později si to prohodili a hrají oba na oboje. Starší zpívá a hraje na kytaru v tříčlenné rokenrolové skupině, mladší zpívá spolu s manželkou ve sboru. Zda předají lásku k hudbě i synu Filípkovi, jejímu vnoučku, je zatím předčasná úvaha.
Občas, víceméně pravidelně, chodí Líba na schůzky s kamarády z TAKu (Turistického akademického klubu), kde zpívají při kytarách, banju, houslích, klarinetu atd., většinou country, folk a lidovky. A takovou hudbu, ale i jazz nebo klasiku také ráda poslouchá; neoškliví si žádný druh hudby.
Povoláním je stavební inženýr, po škole nastoupila do SÚRPMO (Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů) a vydržela tam 22 let. Byla tam báječná práce a báječní lidé, s kterými se do dneška přátelí a schází. Jedním z nich je Pepa Novák, který ji přivedl do sboru Fénix. A mezi kolegy a přáteli má několik, kteří rádi a opakovaně chodí na koncerty Fenixu.
